Polévka jako privilegium
Jídelna je místem naděje i zoufalství. Miska teplé vody – někdy s trochou zelí – může znamenat rozdíl mezi přežitím a vyčerpáním. Denní příděl tvoří několik krajíců černého chleba a tzv. balanda – řídká polévka, sem tam s rybí hlavou, slupkou brambory či kapkou tuku, která nemůže pokrýt energetický výdej. Příděly se odvíjely od plnění pracovní normy: ten, kdo ji nesplnil, nedostal téměř nic.
Při výdeji vládne chaos, křik, nervozita. Někteří vězni se rvou o zbytky, většina však jen apaticky stojí. Ti nejubožejší – chcípáci– přehrabují hromady odpadu, bez zubů, s oteklými končetinami od kurdějí. Každý zbytek má cenu života. Krádež chleba je považována za zločin horší než udání…
Cíle scény
- Hráč čeká na příděl spolu s ostatními vězni. Sleduje frontu zuboženého stáda, smetiště u jídelny s „dochoďáky“ a dozorce.
- Hráč by měl dojít do vzdálenější části scény, kde se ozývá křik a násilí – světlo a zvuk hráče navádějí. Po přiblížení zjistí, že spoluvězni umlátili jiného za krádež chleba. Ostatní se rozutečou. Vina padne na hráče, který končí na samotce.
Sdělení
Cílem scény je zvýraznit jídlo jako středobod světa vězňů – prostředek přežití, konfliktu i vztahů. Ukázat, jak důstojnost a solidarita naráží na hlad. Vykresluje se zde rozvrstvení vězňů podle postavení, fyzického vyčerpání a zoufalství. Samotná fronta na jídlo určuje, co kdo dostane – pozdě příchozí mají jen horkou vodu.
Studenti vidí různé reakce vězňů – někteří se rvou, většina však jen apaticky stojí a zírá do prázdna. Je zde zachyceno násilí jako kolektivní ventil, hněv se vybíjí především na nejslabších vězních. V našem vyprávění je před námi umlácen mladý vězeň za údajnou krádež krajíce chleba – a hráč jakožto svědek, je bez možnosti obrany označen za vraha. Kdo promluví, může být další na řadě. Všichni se dívají stranou – společný strach i společná vina posílá nevinného svědka na separaci.
Vězni sami často udržovali „spravedlnost“,nebo spíše odplatu, aby si chránili minimální řád. Krádež jídla byla považována za smrtelný zločin přijímaným všemi.
Reálie
Příděl tvořilo 500 g chleba a řídká polévka s pár bramborami, někdy jen teplá voda.
Strava, která – zvláště při mrazech – vedla k podvýživě, nemocem a smrti. To vše mělo obrovský vliv na psychiku vězňů. Tělesný úpadek vedl k vypadávání zubů (kurděje), otokům nohou, zesílenému šišlání. Chcípáci, bezvládní, otupělí, „živí mrtví“, byli považováni za podlidi a často šikanováni a okrádáni – žádný soucit od nikoho.
Jídlo se stávalo hlávním prostředkem teroru – za každý prohřešek se snížil příděl. Při nesplnění normy se snížil celé skupině. Normy zároveň nebyly pevně dané, ale.měnily se podle ambicí a zájmů velitelů. Přidělení ke skupině, která neplnila normu, byl neformální rozsudek smrti..
Pro učitele – otázky k diskuzi
- Jaké je složení jídla? Jak se chová většina vězňů při jeho rozdělování?
- Co vypovídá o táborové společnosti vztah k jídlu?
- Kdy bys ty sám/sama byl/a ochoten/ochotna někoho připravit o jídlo?
- Proč vězni potrestali spoluvězně tak brutálně?
- Jakou roli hraje mlčení ostatních?
