Místo, kde začíná a končí každý den
Uvnitř baráku se tísní několik desítek vězňů. Vzduch je vlhký a smrdutý - z mokrého prádla, kouřem z kamen i výpary z nemocných těl. Společný prostor se dělí podle nepsaných pravidel: nejhorší místa jsou u stěn, nejlepší u kamen. Zde se tak projevuje přísná hierarchie mezi vězni – vrazi, zloději, vs. političtí vězni a zubožení „chcípáci“. Rozdíl je poznat i vizuálně – místo na spaní, ošacení, zdravotní stav… Přítomnost násilí a smrti nikoho nevzrušuje. Mrtvé tělo se neuklízí, smrt není výjimka – je součástí systému.
„Zažijte každodenní těsnost bez soukromí – a bez naděje.“
Cíle scény
- respektovat pravidla, psaná i nepsaná
- Večerní zákaz vycházení – nezbytné dostat se do svého baráku, na svou pryčnu
- ignorovat prostor kolem kamen, kde spí kriminálníci (pozor, fixují hráče pohledem a vytvářejí tlak).
- setřít námrazu z okénka – a spatřit nahé vězně, kteří stojí venku nazí jako trest za sabotáž.
Sdělení
Scéna má více vrstev, které spolu tvoří obraz každodenní nelidskosti a šikany jako průvodního jevu totalitního systému. Většina informace je předávána vizuálně – hráč čte prostředí (místo u kamen, ztuhlé mrtvé tělo, sušené oblečení, rozmístění spacích míst). Při večerce není možné svobodně chodit mimo barák – hra komunikuje pocit omezenosti, stísnění. Kriminálníci se dívají přímo na hráče, nesledují ho očima, ale „drží“ ho pohledem. Gesto setření námrazy je jednoduché, ale symbolické – odhaluje realitu, která je jindy zakrytá. Přeplněnost, chlad, nedostatek hygieny. Barák je jediný prostor chráněný před mrazem, přesto zde vězni spí namačkáni na sobě, na holých pryčnách s potrhanými dekami.
Reálie
Skupina vězňů nespí – kriminálníci. Nemusí pracovat, mají ta nejteplejší místa nejblíž kamen, ještě k tomu oddělené dekou od ostatních. Celou noc hrají karty, nebo poslouchají vyprávění, zpravidla od politického vězně. Ostatní spí, nebo se o to snaží – jsou zesláblí tvrdou prací a nedostatkem jídla. Chcípaci jsou zubožení, k smrti vyčerpaní vězni, už nemají ani deku – s jejich smrtí se počítá. Čím dál od kamen, tím jsou na tom vězni hůře. Všude se suší mokré oblečení na další den. U dveří je paraša – suchý záchod.
Pro učitele – otázky k diskuzi
- Kolik vězňů spalo v jednom baráku? Kolik na jedné pryčně?
- Kdo má v baráku nejlepší místo a proč?
- Jak se v prostoru projevuje moc? A co může být v tomto prostředí „měnou“?
- Co je paraša? Jaký má vliv na atmosféru?
- Kdo byli chcípáci a proč byli „odsouzení“ ke smrti?
- Jaké znaky moci a bezmoci jste zaznamenali?
- Proč je šikana v baráku přehlížená?
- Co naznačuje fakt, že se na mrtvé tělo nikdo nedívá?
- Umíš si představit, že bys sdílel/a prostor s lidmi, kteří tě ponižují?
- Co by ti pomohlo zachovat si důstojnost?
- Měl/a bys odvahu ozvat se proti šikaně, i kdybys mohl/a být potrestán/a?
- Může člověk přežít, aniž by se morálně přizpůsobil prostředí?
